19.den - úterý 10.9.2013
Když kolem půl sedmé vylézám se stanu, okamžitě mě do očí praští slabá oranžová záře nad východním obzorem která prosvětluje jemnou mlhu. Hned beru foťák a sbíhám kousek dolů k přístavu, kde rychle mizející mlha s barevnou východní oblohou vytváří zajímavou atmosféru.


Tak jsme se přece jen dočkali lepšího počasí a s úsměvem na rtech vyrážíme do Tofina odkud máme v půl dvanácté vyrážet na lodní výlet. Máme však spoustu času a tak se opět zastavujeme u jedné z vycházkových tras v Pacific Rim NP. Tentokrát vyrážíme na Halfmoon Bay Trail, který nás stejně jako většina ostatních přivádí skrze prales k oceánu. A zátoka Halfmoon Bay nasvícená ranním světelem je úplně o něčem jiném než pod šedivým příkrovem nízké oblačnosti.



Kolem desáté hodiny se ještě krátce zastavujeme na Long Beach, která je se svými deseti kilometry skutečně hodna svého jména.



Po jedenácté parkujeme na okraji Tofina u základny Jamies, abychom se před půl dvanáctou spolu s osmi dalšími pasažéry nalodili na loď Pacific Spings a vyrazili podél pobřeží severozápadním směrem.


Celkem brzy nabíráme slušnou rychlost a udržet se na zadní otevřené palubě začíná být značně náročné o focení ani nemluvě. Tak ještě jeden cvak na brázdu za lodí a hurá na sedačku do kryté části lodi.

Hned na úvod nám náš průvodce a kapitán lodi v jedné osobě sděluje, že šance vidět během dnešního výletu velryby je poměrně malá, neboť dopoledne nebyly úspěšné ani výletní lodě vyrážející přímo na jejich pozorování. Ochuzeni o pozorování oceánského života ale rozhodně nezůstáváme, hned zanedlouho zastavujeme u kolonie tuleňů...

... jen o kousek dále se na skaliskách vyhřívají lachtani ...


... a další lachtani na nás koukají přímo z oceánu.

Máme štěstí i na mořské vydry, jejichž pozorování není úplnou samozřejmostí.


Asi po hodině a půl na oceánu jsme konečně v přístavišti na hranicích provinčního parku Maquinna Marine.

Odtud nás čeká asi půlhodinový pochod pralesem do přírodních termálů, jejichž první předzvěstí je horký potok který překračujeme už nadohled cíle.

Docela jsme chvátali, abychom si dostatečně užili koupačku, takže horká sprcha rozhodně přišla vhod :-)

Ale celkem rychle jsem zpod vodopádu zase lezl ven, přece jen voda v termálním potoce má zhruba čtyřicet stupňů, což už je na můj vkus trošku moc. Trošku příjemnější voda je v tůňkách pod vodopádem, ...


... ale úplně nejlepší je v místech kde se horský potok mísí s chladnou vodou Tichého oceánu.


Po dvou hodinách cachtání je čas vydat se pomalu na cestu zpět k přístavišti a odtud lodí zpět, tentokrát už bez zastávek na pozorování zvířat. Ale i výhledy na hornaté pobřeží Vancouver Islandu stojí za to.

Do Tofina se vracíme kolem půl šesté a bez jakéhokoli otálení sedáme do auta a uháníme "domů" do Uclueletu, kde míříme rovnou k majáku.

Dnes to vypadá se západem sluníčka do oceánu nadějně a stíháme to tak akorát, sluníčko už krásně barví vše vůkol.


A za chvíli už pro dnešek definitivně mizí za západním obzorem.

Již za šera se stavujeme v jedné z mála místních občerstvoven na ukrutně mastné Fish & Chips a pak už naše cesta vede zpět do kempu, kde spokojeně uleháme po vydařeném dni.
PŘEDCHOZÍ DEN - PONDĚLÍ 9.9. | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - STŘEDA 11.9.