1.den - pátek 23.8.2013
Po dlouhých přípravách a mnoha večerech strávených u Internetu je tu konečně den D. Pro přesun na pražské letiště jsme nakonec vybrali v současnosti asi nejspolehlivější variantu po železnici a tak se v šest hodin ráno obtěžkáni krosnami vydáváme na kuřimské nádraží. Ranní vlak do Brna je tradičně dost plný takže s krosnami zůstáváme pro jistotu v uličce. Oproti domu D1 Express kterým pokračujeme z Brna ku Praze je ani ne poloprázdný naprosto luxusní vlak. Nechápu že se někteří lidé dobrovolně trmácí autobusem po dálnici. V Praze přesedáme do městského autobusu, který nás od hlavního nádraží odváží přímo na letiště Václava Havla, kde jsme krátce před jedenáctou, tedy s asi tříhodinovým předstihem před odletem do Londýna. V letištní balírně si necháváme z našich báglů vyrobit neprodyšné igelitové kokony a jdeme si koupit něco menšího k snědku do Billy. Odbaveni k oběma letům jsme již z domu, takže pouze na přepážce k tomu určené odevzdáváme bagáž, doufaje že se s ní v Calgary opět šťastně shledáme a snažíme se ukrátit čekání na čas odletu. Nakonec se z ranveje ruzyňského letiště odlepujeme s asi půlhodinovým zpožděním, což by neměl být pro přestup v Londýně žádný velký problém. Dvě hodinky letu nad Evropou utekly jako voda, přistání na Heathrow bylo hladké a přesun na terminál číslo pět taktéž bezproblémový. Dokonce i chvilka času na kafíčko v odletovém terminálu zůstala. Ve čtvrt na šest vstupujeme na palubu Boeingu 767 který nás jakožto let BA103 má za úkol přenést přes velkou louži a pak ještě o kousek dál do největšího města kanadské provincie Alberta - Calgary. Vzdálenost dle palubního počítače je 7020 kilometrů.
Krátce před šestou hodinou se odlepujeme z ranveje londýnského letiště, nabíráme severozápadní kurz a čeká nás nejdelší podvečer v životě. Jen škoda že z vyhlídek na Skotsko a Island z výšky není kvůli všudypřítomné oblačnosti nic. Oblačnost pod námi se aspoň částečně rozpouští až po více než čtyřech hodinách letu a nám se přes poškrábané a upatlané okýnko naskytá úžasný pohled na západní pobřeží Grónska.
Druhou polovinu letu jsme pak z větší části prospali a vzbuzeni jsme až zhruba hodinu před plánovaným přistáním v Calgary, kdy se podává dnes již druhá večeře. Pak už věci nabírají rychlý spád a pomalu začínáme klesat do cílové destinace. Přesně v 19:43 místního času přistáváme po osmi hodinách a sedmačtyřiceti minutách na mezinárodním letišti v Calgary.
Zanedlohou opouštíme letadlo a vydáváme se spletí klikatících se chodeb směrem k imigračnímu. Snad za každým rohem nás vítají dobrovolnící v důchodovém věku úsměvem a hláškou "Welcome to Calgary". Doufáme, že podobně příjemné bude i setkání s imigračním úředníkem. A skutečně bylo. Slečna či mladá paní pouze zběžně zkoukla víza v našem pasu, zeptala se na plán naší trasy a za necelou minutku už nám přála šťastnou cestu. Další příjemné překvapení nás čekalo v půjčovně, měli jsme přes rentalcars.com rezervováno a zaplaceno nejmenší možné auto a nabídku na připlacení za vyšší kategorii ihned s díky odmítáme s tím, že ve dvou to snad zvládnem i v malém fiatu kterým nám paní za přepážkou "vyhrožuje". Nakonec dostáváme bez příplatků obrovskou Toyotu Venza, malé auto prostě aktuálně nemají k dispozici. Tak to bychom měli, ani ne hodinku po přistání máme též šťastně dorazivší krosny naloženy v zavazadlovém prostoru auta a můžeme vyrazit na první kilometry naší pouti západní Kanadou. Chvíli trvá než přijdu na to jak s automatem zacházet, ale zvykám si celkem rychle a k počátečním 22.098 kilometrům přibývají toyotce rychle další nejprve po obchvatu Calgary a poté po transkanadské dálnici směrem k Banffu. Chceme se ještě dnes večer přesunout do hor, prohlídku Calgary si tedy necháváme někdy na příště. Před jedenáctou hodinou večerní jsme v Banffu, kde docela bez problémů nacházíme Tunnel Mountain Campground. Trošku nás vyděsí, když nám na recepci oznámí že stanová část kempu je je komplet plná. Přitom tohle je největší kemp na celé naší plánované trase. Naštěstí nás operativně přesouvají do části pro kempová auta, musíme tu sice stan postavit na drobných kamíncích ale s nafukovací karimatkou to není až takový problém. Ještě rychlá sprcha a pak po šestadvacetihodinách konečně na kutě.