11.den - pondělí 2.9.2013
Ráno to k výchozímu bodu výšlapu na Parker Ridge máme jen asi pět minut jízdy, přestože nás tedy čeká bourání stanu, tak již před osmou hodinou ukrajujeme první metry z asi třísetmetrového převýšení. Stezka stoupá v serpentinách docela mírně a brzy opouštíme les a otevírají se nám první úžasné výhledy do kraje.



Během necelé hodinky přicházíme na rozcestí kde se vyšlapaná stezka větví na dvě strany. Značení na které jsme zvyklí z naší domoviny byste v těchto končinách hledali marně. Vydáváme se tedy pravou stezkou, která míří na nedaleký vrcholek. Až nahoře zjišťujeme, že jsme se vypravili přesně opačným směrem, což nám ale zase až tak nevadí. Času máme dost a výhled z tohoto bezejmeného vrcholku také nebyl k zahození.

Po chvilkovém odpočinutí na vrcholku se vracíme zpět k rozcestí a pokračujeme tentokrát již správným směrem k vyhlídce Parker Ridge. Postupně se našemu zraku otevírá výhled na ledovec Saskatchewan a údolí jimž se vinou první metry stejnojmené řeky.

Čím dále se po asi půlkilometru dlouhé pěšine dostáváme, tím fantastičtější pohledy se nám nabízejí. Tohle místo je opravdu úžasné a i ze zpětného pohledu patří k top místům které jsme na naší cestě západní kanadou navštívili. A navíc jsme tu na celou tuhle krásu úplně sami, dnes jsme prozatím nepotkali živou duši.





Skoro hodinu tu jen tak posedáváme a užíváme si nádherného letního dne v neskutečných přírodních kulisách. Teprve potom se tu objevuje další dvojice turistů a my se pomalu vydáváme na sestup k parkovišti. Definitivně se loučíme s národním parkem Banff a podél řeky Athabasca se blížíme k Jasperu, který je hlavním centrem stejnojmeného parku. Tam však máme v plánu dorazit až večer a ještě bychom toho chtěli cestou spoustu zajímavého vidět. Už jen cesta kolem Athabasca River která se jen před pár kilometry zrodila z tajícího ledovce stojí za to a každou chvíli také stojíme na některé z vyhlídek.



Dalším místem kde si alespoň na krátko protáhneme svalstvo jsou vodopády Sunwapta ležící na stejnojmené říčce, která je přítokem stále mohutnící Athabasca river. Kolem vodopádů vede kraťoučká procházková trasa nabízející pohledy z různých úhlů.




Po pár dalších ujetých kilometrech se před námi objevuje několik na krajnici zapakovaných vozidel a důvod je nám zanedlouho zřejmý. Přímo u silnice se popásají Mountain goats, v češtině pojmenovaní jako Kamzíci běláci. Je tu celé stádečko včetně mláděte.


A i z tohoto místa se nabízí jak jinak než parádní výhledy.

Sílu stále nabírající Athabasca river nás postupně přivádí až ke stejnojmených vodopádům, kolem nichž je vybudováno hned několik teras nabízejících úžasné pohledy na dravý vodní živel.



Poslední dnes navštívenou lokací je pak oblast hory Mount Edith Cavell, která nabízí krátký výšlap k vyhlídce na ledovec Cavell Glacier padající do jezera Cavell Pond.


A ti kdož nedbají varování před nebezpečím pádu velkého kusu ledu se můžou vydat až přímo na břeh jezírka pokrytého ledovými krami.


Od jezera se pak nabízí pěkný výhled na okolní kopce...

... stejně jako na Angel Glacier visící vysoko ve stějně Mount Edith Cavell Mountain. Právě tento Andělský ledovec je hlavním lákadlem pro návštěvníky této oblasti.


Na parkovišti nám pak zvědavě pózuje další z nekonečné řady kanadských zemních veverek.

V podvečer se krátce zastavujeme na nákupy a něco k snědku přímo v Jasperu a se zapadajícím sluníčkem se vydáváme na posledních padesát kilometrů dnešní trasy do kempu Pocahontas. Kousek za Jasperem se opět na krajnici nahromadila vozidla, neklamná to známka výskytu divé zvěře. A skutečně, na ostůvku uprosřed Athabasca river odpočívá stádo jelenů Wapiti.

Plánovaná cesta do kempu se nám nakonec časově dosti protahuje, potkáváme totiž ještě další skupinu Ovcí tlustorohých...




... a Kamzíků běláků.


Již téměř za šera jsme konečně v kempu Pocahontas, který je tedy opět spíše samooblužným tábořištěm. Ale ke spokojenosti nám tu nic nechybí. Rychle stavíme stan a míříme do asi patnáct kilometrů vzdálených termálů Miette Hot Springs. Dnes naposledy mají otevřeno až do jedenácti, čehož plně využíváme. Pod úžasnou oblohou, na níž díky absenci světelného smogu září mléčná dráha, pak jdeme kolem půlnoci na kutě.